5 tipů pro Velkou kunratickou od Tomáše Křivdy

Je jasné, že v tak krátkém čase už toho příliš natrénovat nejde. Je ale vhodné zařadit do tréninkového plánu takové motivy, které ti pomohou překonat největší nástrahy této tratě.

O konečném času na Kunratické rozhoduje to, jak rychle člověk dokáže na vrcholu kopce přejít z chůze do běhu. Takže bych doporučil jít šestkrát až osmkrát přibližně minutový konec a na jeho vrcholu si dát 20 sekund do plného tempa na rovince. Pauzu mezi sériemi bude tvořit chůze pod kopec. Je ale potřeba zdůraznit, že trénovaní běžci by měli jít tento motiv naposledy čtyři až pět dnů před závodem, začátečníci raději týden. Jedná se o poměrně těžký ladící trénink, ze kterého se tělo musí vzpamatovat.

V jiném tréninku bych doporučil vyzkoušet prudké seběhy, aby tělo vědělo, co ho na trati čeká.

Rozhodně bych obul trailové boty, protože se téměř celou dobu běží po přírodním povrchu, i když jsou cesty zpěvněné. Osobně bych volil závodní trailovky On Cloudventure Peak 3, které mají v mezipodešvi desku s příměsí karbonu, což hodně pomůže na rovinách s rychlostí. Zároveň mají vzorek, který běžce podrží, ale zase není tak výrazný, aby omezoval na pevných cestách.

Pokud bude sucho, umím si představit také silniční boty, ale rozhodně nějaké nízkoprofilové. Ne karbonové závodní boty, ve kterých by na prudkých sebězích hrozilo větší riziko zranění.

Na startu je krátká rovinka, za kterou hned následuje přeběh prvního potoka. Tam je potřeba být opatrný. Trať pokračuje krátkým prudkým kopec, za kterým se nachází první rovinatý přeběh a otočka v klesání směrem k Hrádku. Přímo v zatáčce je strom, kterého se můžeš chytit a otočit se kolem něj. Jeho kmen už je díky tomu krásně vyhlazený.

Pod seběhem je další potok a hned následuje zásadní kopec na Hrádek. Je hodně strmý, takže je dobré opřít se do kolen nebo se klidně přidržovat kořenů. Nahoře není žádný čas pro odpočinek – následuje další strmý seběh, který dost bolí, a přeskok přes třetí potok.

Pak je rovinka po asfaltu, která slouží jako příprava na třetí kopec. Ten představuje pro spoustu lidí nejtěžší místo na trati, kde už to hodně bolí. Pak už zbývá jen dlouhá rovina, na které se rozhoduje o výsledném čase, a mírný seběh do cíle.

Doporučuji to rozeběhnout trochu zadrženě, nejít hned od začátku naplno. Je důležité, aby se člověk dostal na vršek Hrádku s malou rezervou, protože opravdu velké rozdíly dělá to, jak se člověk rozběhne pod Hrádkem a jak zvládne třetí kopec a rovinu za ním.

Je potřeba připravit se na to, že Velká kunratická bolí. Není to závod, kde by se člověk mohl kochat podzimní přírodou. Trať je krátká, profil je velmi náročný, takže člověk jde daleko za svou komfortní zónu. Na to se musíš v hlavě připravit, aby se pak tělo dokázalo i přes tu bolest zmáčknout.